JIDÁŠ.

Vojtěch Martínek

JIDÁŠ.
Ten starý, známý příběh z Písma beru: když Jidáš chvěl se pod přívalem lání, když třicet peněz pálilo jej v dlani, šel, osidlem pak oběsil se v šeru. Měl přece aspoň trochu charakteru. Sám zničil se, když cítil, pohrdání že proň má svět, že nesmí žíti ani. Ach, rozkošný by pohled byl to věru na naši zem, jen kdyby také měli ti hříchů králi sílu Jidášovu: sám zaslouženému se poddat rovu. Pak se stromův a s každičkého bidla by mrtvoly se oběšenců tměly – dost nebylo by slámy na osidla. 44