ČERVNOVÝ VEČER.

Vojtěch Martínek

ČERVNOVÝ VEČER.
To zcela dobře vím, ten večer červnový svůj pozdrav nejkrasší všem poslal milujícím. Park voní..voní... Modrá vzduch..vzduch... Já chvilku pohovy a něco vzduchu hledám otráveným plicím. Stín na lávkách... Tam pohled vášní hladový jakýsi voják kloní k tlusté služky lícím a z historek jí kasárenské výchovy cos vypravuje hlasem šedě hovořícím. Tak dissonancí zní hlas jeho stlumen tu, je drsný, bezbarvý, v něm není akcentu. Pak umlkl’, tisk’ jí ruce, v zraky se jí díval a hloupoučce se oba tiše usmáli. Dech růží parkem voněl. V šíř i do dáli se měkce rozléval a do všech snění splýval... 55