TO BYLO ZA NOCI...

Vojtěch Martínek

TO BYLO ZA NOCI...
To bylo za noci, když hvězdy padaly a bílý po obloze rozsypal se prach... S hlubokých výšin jakby tekly přívaly a v jiskry rozstříknuty umíraly v tmách... Já tehdy zamlklými šel jsem úvaly a pocit podivný mi v hloubku duše sáh’, když viděl jsem, jak hvězda padá do dáli kams nad lesy, kams nad pochmurný svah a náhle jako divem beze stopy mizí, tak jako život lidský, který chvíli vzhoří a chvíli opojí se hudbou snů a visí, a padá na věky v tmu bez konce a hranic, meteor zabloudilý do neznámých moří, a stopu jeho nic už nehlásá – nic – pranic... 10