JEŠTĚ JEDEN SONET DIDAKTICKÝ.

Vojtěch Martínek

JEŠTĚ JEDEN SONET DIDAKTICKÝ.
Ne, nikdy slovo lidské tolik nechvátá, by pozdravilo tě, když stesk se pramení, jak úsměvů má nebes klenba rozpjatá a přátelské hvězd věčných tiché jiskření. Jak brzy milenky je láska rozváta, jak brzy sladký pocel v jed se promění –! a tenkrát měkkou věrnost, kterou dálka ta tě uvítá, tvé srdce teprv ocení. A nikdy v životě tak se soucitnou větou tě přítel nepřijme a čisté radosti tak nikdy po žen boku tobě nevykvetou, jak vlídně zašumí ti stromy haluzemi, jak lesa vážné stíny tebe uhostí a pozdrav bystřinami zavolají všemi. 47