VYBRANÉ HNÍZDO.

VYBRANÉ HNÍZDO.
Do břehu, pod keř maliníku si hnízdo z jara stavěli, hned peřím vystlali je v mžiku, než v západ kles den setmělý. Vše hody mládí, lásky, štěstí i mnohou noc tak zářivou tam prožili v tmě ratolestí, když měsíc planul nad nivou. A dočkali se: v hnízdě tísní se žlutých krčků čtvero již, břeh celý zní teď samou písní, jich očka září, pohleď blíž! 19 Co strast, co píle, práce značí těch malých krčků sytit hlad – vždy ples jen v rodince té ptačí jsi slyšel zníti odevšad. A zítra již, cit přeradostný! je vyvést chtějí v šírý svět – leč jinak chtěl mít osud zlostný, jenž nejkrasší vždy sráží květ. Šly děti plny smíchu z polí, vtělený ruch a nepokoj, spatřily hnízdo – ve svévoli vybraly mláďat smavý roj. Já kolem šel, když ztichlou plání zněl starých nářek zoufalý, a stejné žaly z nenadání též v srdci mém se ozvaly. I zřel jsem je: ty tužby, vzněty, to všecko štěstí vysněné, než tušíš, rozvál osud kletý, a zítra – kdo si vzpomene? 20 Kde ráj jsi stavěl, troska pouhá, v niž ani slza neskane, tvůj cíl – jen nesplněná touha a srdce – hnízdo vybrané. 21