HLASY ZVONU.

František Kvapil

HLASY ZVONU.
Zvon duní – zvuky slyš, co lkají v divé směsi, jak zvíře mystické jež řvou a bijí vzduch: – Zář rudá, jeden dí, mne láká a mne děsí, vrah vpadl do kraje jak hejno žravých much. –– Zřím pláň, dí druhý zas, sta mrtvol pod nebesy, skřek supů slyším, kde ztich na vždy každý ruch. A třetí: – Nahých žen hle zástup, které s plesy tam žoldák objímá a k nářku Bůh je hluch. A: – K boji! hlučí zas v to vřavou tisíc jiných, – Vlast volá! divě hřmí ta hrozná kladiva. A mrtví vstávají už z hrobů v pláštích siných. – Jak moře nesmírné když tříští skalné tesy, tak, vlasti, v pomoc jdem, ač den se zpozdívá! Zvon duní – zvuky slyš, co lkají v divé směsi! 93