ŽIVOT.

František Kvapil

ŽIVOT.
Když měl v hrsti plno květů, rád jsem z jeho číše pil; sladký med byl dívčích retů, sladký v lásce žití cíl. Když chyt rádlo drsnou dlaní, rád jsem svoji líchu ved – nechť znoj práce čelo sklání, zlatým plodem zjasní hled. Když měl trny, těžké hoře v hruď když zaťalo svůj spár, děl jsem: Boží lásky z moře kdo pil radost, pij i zmar. 75 Čekám. Klidně přijmu, z bezdna dalších let co vypučí – očí dvou zář plá mi hvězdná, sladce mřít jí v náručí!