LÁSKA.

František Kvapil

LÁSKA.
V prvním vzkypění to láva, orkán, vše jenž strhne v let, toho v ráj vznes do modrava, a tam v srdci zvadlý květ. Pak dvou loktů náruč vlídná, mozolnou jež stiskne dlaň – v denní vřavě chvíle klidná, v próse žití zkvetlá stráň. Na konec už v šiku zadním píseň sladce blaživá – tichý plamen, srdce nad ním staré sny své ohřívá. 60