MÁ VLASTI!

František Kvapil

MÁ VLASTI!
Vrah zlotřilý byť střísnil tvůj běloskvoucí háv, tvé slávy majestátu se rouhal podlý dav, byť zvrhlý syn tě zapřel v tvém hoři, neštěstí – tím dražší v snížení svém jsi nám i v bolesti! A vznešená nechť líc tvá teď plna stesku, běd, já věřím, že zas štěstím tvůj rozhoří se hled, že zpupný jásot smečky té cizí oněmíoněmí, až z prachu vstaneš hrdá a první nad všemi. A nechť ta zářná meta se ještě ztrácí v tmách, nechť srdce naše ještě rvou nejistota, strach, nechť po našich zde trupech – ty vítěz půjdeš dál, tvých polnic zvuk se ozve, tvůj rozprchne se žal!... 102