VY, KTEŘÍ V STESKU...

František Kvapil

VY, KTEŘÍ V STESKU...
Vy, kteří v stesku jdete šírou zemí tak pohrdáni všemi, vy, kteří trpíte a naříkáte v té žalů písni svaté! Vy, kterým život žárlivý a zlostný dal hloží jen a ostny, vy, kteří hynete a znáte muka, v nichž srdce vaše puká! Vy, kteří bez klidu a opuštěni jen v mračném dlíte snění, jichž krok je bídou, slzou, a kde kráčí, jde v povzdechu a v pláči! Vám také někdy klid je v světě šírém tím hojícím vše mírem, tím odpočinkem stálým a tím ránem, kde s nadějí zas vstanem. 64 Vám také s nebe vzplá zář hvězdy jedné, v níž bolest každá bledne, v níž duše zaplesá a z beznaděje zas v přístav štěstí spěje! Dvé očí, které všecky žaly, zmatky v svůj úsměv pojmou sladký, v něm vzdechy roztaví své lásky žárem a v duši dýchnou jarem! Dvou loktů náruč, z které kadeřavá k vám svitne dětská hlava, a v dětském jásotu a v dětském pění v ráj lidské světy mění... 65