ŽITNÉ POLE.

František Kvapil

ŽITNÉ POLE.
Vlní se, vlní v šírou dál stříbrná, kvetoucí niva, koníků polních šumný roj si v taktu vesele zpívá. V stéblech se koukol zardívá, chrp modrých družina jásá, na mezi rozseto plno hvězd, žluťáčků živá krása. – Pět peněz, volá křepelka, motýlů četa se honí, modravé zvonky na stráni tichounce, snivě si zvoní. 100 My jdeme tiše též, tichounce po stezce kvetoucím polem, sotva že očím věříme, co štěstí zakleto kolem. My jdeme, v klasech se ztrácíme, a ruka s rukou se splétá, a v duši pučí též zázrakem ta divná pohádka světa. Jak máky plane tvá sladká líc, z tvých očí nebe se dívá – vlní se, vlní v šírou dál stříbrná, kvetoucí niva. 101