DÍVCE SE ZLATÝMI VLASY.

František Kvapil

DÍVCE SE ZLATÝMI VLASY.
Máš modré oči pomněnek jak lesní studánka v taji, za šera, za tichých soumraků v nich hvězdy prokmitají. Máš čelo nad sníh bělejší, vlas nad ním do zlata svítí, ten šťasten bude as na stokrát, kdo v jeho chytí se síti. Máš tílko útlé jak olšina, jež v potoku shlíží se v kráse, na tváři poupě ti růžové jak ve snu zardívá se. 73 Ty tančíš, zpíváš si vesele, jak skřivan zpívá si v poli, kdo slyší tě, sotva si vzpomene, že ho kdes u srdce bolí. Roj světlušek tě oblétá, když z luk jdeš, v úsměvu zrakyzraky, ve vlasech bílý květ kopretin, v náručí chrpy a máky. Tak jsem tě jednou potkal též, mně v srdci zajihlo starém, mně bylo, ve snu jak kouzelném když zima potká se s jarem. 74