SLOKY.

František Kvapil

SLOKY.
Ne – mistra jednoho stín zářící mi v duši neplál z žití cest. Slyšíte? V háji pějí slavíci! Zříte-li? Nebe plno hvězd! Ze zdrojů čistých pil jsem – vlastní svět však pučel v srdci, jásal, pěl – Že z něho povadl tak mnohý květ? To vichr sněti zurážel... Jak život chvěl se duše v zrcadle, tam radost, a zas hoře mračný zjev – přes zlobu dne však, tužby zapadlé zní hrdý, svobodný můj zpěv! 72