ŘEKY.

František Kvapil

ŘEKY.
OzvlnilyRozvlnily se řeky daleko, daleko širokou nivou v daleká města, stříbrné řeky ve zlatém slunci, na březích smutné vrby a topoly. Paprsky hrály v zářících vlnách, a na nich lodi vzdutými plachtami jak ve snu spěly bez klidu, tajemně. A tak v mé duši se myšlenky rozvily s touhami v dálku za sladkým štěstím, které se skrývá v dalekých městech – však marně náruč do dálky rozpínám, měsíce srp když ozlatil hory, a srdce, štváno tužbou a bolestí, jen zří, jak štěstí zašlo mu na věky. 13