Sv. Mikuláš.

Sv. Mikuláš.
Poběžte„Poběžte, poběžte, děti naše, chcete-li uvidět Mikuláše! Dnes svatý Mikuláš děti zkouší, pojede kolem nás na bělouši!“ „„Babičko, babičko, už jsme tady, co máme dělati, dej nám rady; 200 co máme dělati, co si počít, kde pak ho nejlépe můžem zočít?““ „U okna, dětičky, hezky seďte, kdy počne sníh padat, pilně hleďte. Jak první chumáček sněhu letí, navštíví Mikuláš hodné dětí.“ „„Babičko, babičko, sníh už padá, kudy jel, když jsi ty byla mladá?““ „Tenkrát jel od lesa k naší vísce, zlatá měl jablíčka v zlaté misce. Však třeba zástupem bral se lidí, každý ho, dětičky, neuvidí. Jen kdo se nábožně k němu modlí, jen tomu před zrakem chvílku prodlí. Modlitba musí být zanícená, a mysl na nic víc obrácená. Komu však napadnou věci jiné, na vždy mu Mikuláš s očí mine. Mikuláš zmizí i bělouš v běhu, z bělouše zbude jen chumáč sněhu. 201 A sníh ten lítá pak sadem, polem, Mikuláš nejde však víckrát kolem. Teď však už pozor sem, na babičku, říkejte dětičky modlitbičku. Říkejte: O„O svatý Mikuláši, přijeď dnes k nám dětem do vsí naší. Přijeď k nám, ó svatý, když tě ctíme, v modlitbě na nic víc nemyslíme.“ Babička dětičkám předříkává, a Jiřík oknem ven pozor dává. Vyhlídá oknem a myslí sobě: „Dáli pak Mikuláš nejvíc tobě?“ A myslí dále a myslí více a venku počíná chumelice; sníh se tam chumelí, až se práší, veta je po svatém Mikuláši. Jiřík se ulekl, rděl se a styděl, bělouše ale víc neuviděl. Z bělouše sníh lítá polem dolem neviděn Mikuláš jel to kolem. 202