Rozmanitost hubiček.

Rozmanitost hubiček. (Deklamace pro ženskou i pro mužského).
Na tom světě, ctěná společnosti, neprojde teď den ni hodina, aby nehlásil se k veřejnosti nový stroj neb nová mašina; tak že brzká budoucnost snad neslýchaný zázrak uvidí, kterak si tu budou vykračovat samé mašiny – už bez lidí. A když nevytasí se kdo s mašinou, hledí protlouci se národem, buď nějakou knížkou, brošurečkou, neb praktickým aspoň návodem. Milý Pánbůh, to je jistá jistota, určil každému z nás délku života, a předce se v Německu již odvážili brošurky psát, „jak by si ten život o notný kus prodloužili!“ – 379 Lásku vepsal nám Bůh do srdce, a přec máme u nás mudrce, kteří nemohli by ani spát, kdyby lidstvu ku spasení nepsali spis: O umění, kterak se má šťastně milovat.“ Němčina je Čechům velmi potřebna, Němcovi však, tomu je už darebná. On si sedne a obdaří brzy zem z brusu novým „Klíčem, jak lze ve třech hodinách stát se převýborným Francouzem.“ ... Zkrátka, jde to už až k zbláznění! Kde máte co, o čem brošur není? Kde ušlo co oku pozemskému, co by nemuselo lézt už do systému? A však, – pozor! – co se toho týče, přece něco ušetřil náš věk, o čem není brošur ani klíče, a to je Vám obor hubiček. Hubička ta tklivá i ta rozpusta vždy jde stejnou cestou od úst na ústa, vždy se jenom dává, vždy se jenom brává, brošurkám jsouc cizá doprosta. 380 A přec hubička je jenom umění, které každý chutě ocení! Než, kdo kantorem v tom oboře? Kdo si nechal umění to za lubem? Aj kdož jiný, než tam na dvoře tichá holubička s holubem. Račte, prosím, pořád na ně hleděti, a oni Vám pořád, věčně, hubkují se přesrdečně a k tomu jen – z paměti! A však tyto hubičky, a z lidských ta nejchladnější jen, rozdílny jsou – drahé lidičky, – rozdílny jsou jako noc a den. Potom: holubička a ten holoubek hubičkují se jen vespolek; mezi lidmi ale, ó což se to mate, tu se hubičkuje páté přes deváté, to jde křížem křážem skrz ten svět, a odrůd je tisíc snad a pět. Ký div tedy, že kdys v slabé chvíli i mne líbanečky uchvátily a že, – tíše s tím, co nyní povídám!! – i já v líbání se dobře znám. Z toho pak, co znám a dovedu chci teď z čistě lidských ohledů 381 sepsat: „Praktické Vám navedení,“ aneb: „Klíč, jak dává se, a pak klíč, jak brává se v živobytí které políbení.“ Hubičky se, ctěná společnosti, – hledíme-li nejprv k soustavnosti, rozvrhují na dané a dovolené, darované, tajné, ukradené, na půjčené, dobyté, veřejné a ukryté, na něžné, ladné, nemotorné, na vroucné, chladné neb jen dvorné, na bratrské, pijácké, upřímné a Jidášské. O těch pak, jež mají více tíže, promluvíme hnedle trochu blíže. Políbím-li ruku komu, znamená to stále, zdali ústa neřeknou mi: „Prosím, pojďte dále!“ Jest-li že dám na čelo kdy vroucí políbení, myslím: „Už jsem blízko úst, teď už zle není.“ Hubička, co kmotřinky dávají si při kávě, jest něco, co musí být, jako ruka v rukávě. Ještě za míň ale stojí hubička, kterou žínka přijme od starého mužíčka. 382 Dceruška-li otce líbá v všední den neb o svátku, je to pro ni dobrou školou, by nevyšla z pořádku. Bratr nechá od sestry si pár hubiček líbiti, může-li si zavřít oči a na jinou mysliti. Políbí-li se dva mužští, byť to bylo poprvé, chutná to jak jitrnička bez nádivky, bez krve. Nejpernější hubička pak Jidášský je polibek, pošlou-li ho poslancovi voličové nazpátek. Nejsladší však mezi všemi hubičkami bez odporu je hubička s překážkami. Hubička tedy, hlídají-li tetky, draci, maminky přísné, nebo když se manžel vrací, hubička, pro kterou se najdu, načekám a nakrčím, za hory, doly, za dvířka a plot se stokrát zastrčím, na kterou čekám v parnu, v prachu, ve sněhu, v dešti a v zimničném strachu, ba nejvíc ještě chutná ta, mi hosté drazí, při které nejsem jist, zdaž mi kdo štulec vrazí. Při takovéto ale musíme být prozřetelní, bychom neslízli štulec dřív a žádné políbení. A nyní, ať se podle mne už, kdo chce, cvičí, dodávám konec už k „novému svému klíči,“ řkouc (řka) k ctěným dámám (pánům): Dobré pochutnání k hubičkám při praktickém študování!“ K Vám ale, vážní páni (vážné dámy) obracím se v důvěře: 383 Víte-li v seznamu mém o chybě neb mezeře, že by scházel tam snad některý druh hubiček: ó prosím Vás, dřív než vyjde druhý svazeček, jenom tu laskavost ke mně mějte, věděti mi o nich brzy dejte, aneb ukažte mi jednou na vždycky – – taký druh hubiček hnedle – prakticky!“