Mladý rybák.

Mladý rybák.
Víš, dívenko, nade splavem jak jsem tenkrát v děctví hravém tak vášnivě rybařil? To jsem znával jen radosti, to jsem vesel – bez starostí blaze – ó přeblaze žil! 47 A Ty’s tenkrát děvče milé, také jenom z dobré chvíle, dlela ráda kol těch vod: Sebe jsme se arci báli, ale předobře již znali já ten Tvůj a Ty můj chod! Jak jsem nemoudrý já býval, já se vždycky Tobě skrýval za tím hustým olšovím: Tys sháněla kolem splavu zvédajíc a kloníc hlavu, proč – ba ani sám nevím. Kaménků pak’s nasbírala a s nimi se ubírala, pod vrbu Tě slonící: Pak – .... (ó vemte si tu pýchu!) házela’s v hlasitém smíchu na mou tichou udici! Mne to mátlo na počátku, mnil jsem rybku mít na drátku, a – již vrh’ jsem z vody ven: Nic – – – a já se pozasmušil – –; nu kdož by byl tenkrát tušil, předce že kdos uloven! 48 Tu se’s teprv ukázala smíchem v moldánky mi hrála, a já volal, – jak to víš: „Lovit chcešli takto asi, to že snad na věčné časy ničeho neulovíš!“ Běda, běda, již se vzdávám, slova svoje odvolám, dívko, já Ti ukřivdil: vždyť to cítíme teď oba, že to děctví byla doba, že jsem tenkrát – chycen byl!