Hudba Čechů.

Hudba Čechů.
Vládnou Češi, slavně vládnou, s národy jim sláva vstává: a od věků před jich mocí svět se koří, – otřásává. Nemaj’ korun, nemaj říší, aniž hřímaj’ světu slovy, o vševládném ale Čechu mocná jeho hudba poví. Hudba česká, – mocná mluva, mnohé oko v slzách stopí; co však v jejím lůně skryto, Nečech nikdy nepochopí. Nepochopí nikdo zvuků, které tajemná noc skrývá, slavíček když z útrob srdce o zašlém dnu jasném zpívá. 260 Nepochopí nikdo smyslu, jenž se v hudbě české skrývá, zpomínka když na dny slávy s hudbou slepce v jedno splývá. Proč by o prchlých dnech jasných mocnou písní nezazpíval, vždyť ubohý proto oslep’, že se v slunce slávy díval! Přidušeně nyní pěje, posvátných nám zpěvů runy: jediný jen divý zvuk dí, český lev že sáh’ to v struny. A teď mlčí a duch jeho nad svým velkým hrobem dřímá: za to ale z plných ňader živí hudba se – a hřímá. Národ mlčí – sní a mlčí, – – tiše lká jen v Božím stánu, hudba však zaň mocně žádá spásu na osudův Pánu. Zapěj národe jen mluvou, jež se ve tvé hudbě skrývá a věz, že se po tvém žalmu, veškerý svět rozezpívá. 261 Vždyť tvá moc a vláda s každým novým národem ti vstává, tvé hudbě se světy koří, – hudba ta jest Čechů sláva.