Výtečníkova žena.

Václav Antonín Crha

Výtečníkova žena. Fotografické obrázky z nejnovější literatury.*)
„Sto třicet zlatých a pět nováčků!“ Děkuju pěkně, dost mě to dnes stálo, a co jsme měli, šlo jak na dračku; a to jich přišlo prý dnes ještě málo! Děkuju pěkně, pravím ještě jednou, když se tak přihrnou k nám výtečníci a kolem muže za stoly si sednou a sáhnou místo knih si k noži, k lžici: tu nelze ženě zůstati jen chladné, vidí-li z plných mis najednou suchopár; co toho teď už literatům padne, na to by prask’ už Halánkovský pivovár! ——— *) Deklamatorka přichází, po domácku ustrojena, nesouc velké album s fotografiemi pod páždí. 298 Peníze lítají už jako smetí, však muže mého těší každý nový host, s nadšením hned mu vstříc ku dveřům letí: „Baruško, sem pojď, co tvá povinnost!“ volá hned na mne, hned mne představuje, aby prý odpustil mi, hned ho odprošuje, že prý jsem nejnižší všech českých těl – – a potom velí: „Vidíš’ ženo, to pan Hudeš,“ a začne kázat, jakby říci chtěl: „Znamení tomu klaněti se budeš!“ Hm, nedávno spad s hřebíku a juž mu Maecenáš můj prokazuje slávu; já však jsem mu nasolila kritiku, chudák měl hlad – a já mu dala černou kávu. Teď však už dost; dost se mne nazlobili, když na mé konto mi tu notně pili; nyní je odved’ starý do divadla – jak se mi zdá, též věnec s sebou vzal – jeden z nich dnešní kus prý překládal. – – Teď se mne starost na chvílečku spadla a ke všemu co dobrý osud chtěl: můj starý si tu album zapoměl. Tady je mám teď, a za všecku túru, co mi ti výtečníci kuřat povraždí, mačkat teď mohu českou litée – turu a třeba rozmačkat je tady pod paždí. 299 Ba vsaďte se, že všecky jejich křiky, – aniž by z nich kdo něco pochňap’ si – strčiti mohu já i s výtečníky i s učenosti jejich hezky – do kapsy! Ale ne; ne, já nechci dělat ostudu o tomto šťastném, čekaném už dnu, spíš poděkuju za to album osudu a co v něm vězí, teď si prohlídnu. (Prohlíží:)
M–hm, to je ten, jak tu pravil kdosi, co si dle Riegra nechal vousy stát a hodně huňatý teď klobouk nosí, aby si moh’ na výtečníka hrát. Ne, ten můj muž přec neví kudy kam s takovým výtečníkem; – však, to je jen do dnešku, já podle svého vtipu za to mám, opičák ten že patří nejvýš někam – na dešku! (Dává ho tam.)
Aj aj, i pěkně vítám z Mladé Boleslavi! a že se Vaše Jasnost také vejde sem, neboť co jdete na hon s panem Taxisem, jste pixenšpondr jeho – jak můj manžel praví. Nu, vy ste chlapík, a já vzdor na vzdor budu Vám říkat: Jeho Jasnost redaktor! 300 (Obrací dál).
Teď konec smíchu – teď mám věru smíchu dost, tu na mne hledí vtělená Vám zámožnost, má hezké brejle, kabát velmi drahý, z kapsy mu koukaj’ čtyry záložny, a co zas vydává teď „Posla z Prahy,“ je i ten knoflík jeho zámožný; a když se teď už i na šicí stroje pozor dává, provolám mu i ženě jeho třikrát mírné „sláva!“ (Obrací dál).
A pořád že nic, že prý naše šlechta nehodlá táhnout s námi nikdy víc, že prý ji demokratismus náš v kapsách lehtá, a teď tu přede mnou je – pší!! (kejchne) klam, – no, už nic! Fotograf mu dal ministerské křeslo, nu, to se sluší, – – aj, tuť jeho heslo: „Buď slavný život, nebo slavná smrt!“ I kam jsi se s tím heslem jenom vrt! Ty se tak k vlasti svojí vřele máš, – kéž jalové jen vlastenectví vzal si kat: nadělat hluku, slavně žít – to znáš, však umřít, neb mám groš dát – – darmo povídat! (Obrací dál).
Ten panák tuhle podepsal se „Sláwowrat.“ Je to snad ten, co chtěl kdys s námi stát, 301 kdyby se nebyl bál, že Češi na mále zvolí si kavárníka kýhos za krále! Takových rytířů má národ tuším, tuším, moc, a proto, nechejme se, – – šťastnou dobrou noc! (Obrací dál).
I kýho kováříka, ten tu hezky sedí a zdá se, jako by se na svět smál; nu, kousek redaktora z jeho očí hledí, – – chlapíčku, víš už, co je kriminál? Kdybych jen věděla, jak heslo jeho zní, co asi on v něm prones’ za kuráž, – – však tuhle leží před ním „Listy Národní“ a to bude nejspíše Grégr náš. Nu, ty jsi, chudáčku náš, dost dlouho už seděl – ba divná věc, že jsem to neuhodla hned, vždyť, když se fotografovat dal, snad to věděl, a proto si už napřed na obrázku sed’. (Obrací dál.)
No, tohle je kus těla, to si nechám líbit, i že tě něco’! totě český Maecenáš, co devededovede tak velké sumy skoro – slíbit, že by byl malém vyhrál cenu Hálek náš. Hej hoši, kde jste kdo, ať věnce vije, a chceš-li, vlasti, dát mu vděčný dar: vystav mu vlastenecký pivovár buď z „Svatoboru“, aneb na akcie! 302 (Obrací dál.)
Ah, tu je Daliborka, a tu Dalibor, (Obrací.)
a tenhle pořádal nám besedy, (Obrací.)
tenhle se skrýval kdysi za „Pozor“ (dělá kříž)
a věšel mnohým na nos medvědy. Nu, není z jinačích, je jako jiní, Bůh mu to odpusť: nevěděl, co číní. (Obrací, rozmýšlí a usmívá se).
„„Ó nejsem jen tak leccos vám! Na moutě – jak vám povídám: neb veliký byl Bonapart – však mnou by býval na capart!““ Ha, ha, ha, ty bys mu byl, strejče, dal, třeba se zažehnal byl posvěcenou křídou, vždyť to už Laudon tenkrát povídal: „Na Bonaparta patřil Přerhof se svým invalidou! Vždyť, když jsi „Vysloužilce“ deklamoval, všechněm jsi duši v těle přimrazil, plácalo všecko, jak by bombardoval, a ostatek jsi smíchem porazil. Jen nám své vtipy třeba na berličkách nos, ty jsi a vždycky budeš kapitální kos! 303 (Obrací dál)
Musím se smát sic, tohohle když vidím; a jak tu stojí, každý by to řek’, že má sto rarášků ten Vilímek – – a seká do těch pánů Franců, kulturníků i samozvanců, ba ani těch tam nahoře se nebojí, co se jím stále caviků jen nastrojí – – – jak jsem už prála, ráda ho sic vidím, a však ten jeho kriminál, a co mu přiložily ještě dál, za to se věru z gruntu srdce – klidím, a v těle celém jak bych měla rtuť, dostávám na ty paragrafy chuť – – že bych jím, – – a však, co pomoc. Nás je jen pár a paragrafů předce moc, a tady je to vidět, ty co mohou: (Obrací.Obrací.)
ten zde má pouta na rukou i nohou, tady je Vávra, Moser, pater Štulc, a Strauch a jiný kandidát. (Obrací.)
I aby toho muže sepral kat, – jaká to může býti útěcha, přidat si Skrejšovského k nim a Bozděcha! 304 Nu tohle to je hezká nadělená a časův našich pěkné znamení: za chleb, jejž od nich má vlast opuštěná, za chleb ten dáno jim je kamení. Však – – nemýlímli se – – můj muž se vrací, a tu bych měla už se odklídit, než, nač ho také v tom chtít ošidit, ve vzdávání slávy rozdělme si práci: Můj muž ať zřejmě slaví „výtečníky,“ ačkoliv dlouhé měřítko on brává, já pak jim jmenem žen všech nesu díky, volajíc ze srdce jim slavně slavné: „Sláva!“
Básně v knize Kusy mého srdce:
  1. Zde Ti knihu dávám, drahá ženo,
  2. Poslání.
  3. Tiché lásce.
  4. Mé písně.
  5. Milující dívka.
  6. Modlitba milující dívky.
  7. Kvítek z hor.
  8. Rozkvétající poupě.
  9. Modré zvonky.
  10. Blankyt.
  11. Poutnické.
  12. Uzříšli kvítek.
  13. O modli se!
  14. Uzříš-li stařečka.
  15. O dušičkách.
  16. Pěvec a pastýřka.
  17. V našem kostelíčku.
  18. Celou chtěl bych má milenko Prahu.
  19. Písně lesní.
  20. Chyžka milenky.
  21. Černé oko.
  22. Když se slunéčko v večerní záři.
  23. Proč se růže zardívají?
  24. Sem a tam.
  25. Taneční pořádek mé lásky.
  26. Proč zpívám.
  27. Již ráno.
  28. Proč hvězdy padají?
  29. Loučil se od rovů mnoha.
  30. Rada.
  31. Sázej děvče.
  32. Píseň o ráji.
  33. Mladý rybák.
  34. Ty jsi mé srdce!
  35. Láska Tvá.
  36. Na Tě nesmím zapominout!
  37. Dudák.
  38. Mnohé se zjeví tobě štěstí.
  39. Motýl.
  40. Tys má záře.
  41. Otevřené nebe.
  42. Poletuje holubice.
  43. Naděje.
  44. Pověz máji!
  45. Zrazená hvězda.
  46. Měsíček byl jen u ní.
  47. Hvězdo, hvězdo, tys mne zradila.
  48. Večernice.
  49. Les to viděl.
  50. V bílém dvoře.
  51. Láska zrazená.
  52. Vycházelo moje slunko.
  53. Zrádné stíny.
  54. Moře lásky.
  55. Odchod.
  56. Touha po odpočinutí.
  57. Touha po odpočinutí.
  58. Lituji vás, mé ubohé písně.
  59. Posledně mne provoď večernice.
  60. Mladý mnich.
  61. Mnichova poslední píseň.
  62. Zde se vrhám –
  63. Lásky chrám.
  64. V tichém lůně domácnosti,
  65. I. Máji, – máji, dobo blahá,
  66. II. Vyletěl sokol, sokolík sivý
  67. III. Přiletěl, ach, přiletěl sem
  68. IV. Nachýlil se spanilý den
  69. V. Přes hory a doly vrká holubice,
  70. VI. Zakrakoce v hradě vrána,
  71. VII. Pleje děva konopě
  72. VIII. Ach vy lesi, tmaví lesi,
  73. IX. Vidím stráni osloněnou,
  74. Umíráček Karla IV.
  75. Křižánek.
  76. Volající věk.
  77. Pouť do Kevlaru.
  78. Osudná píseň.
  79. Bradlec.
  80. Kamenná matka.
  81. Shaslá hvězda.
  82. Strážní anjelé.
  83. Křesťanec.
  84. Zpustlá krčma.
  85. Hrob pod řekou.
  86. Krásná Oliva.
  87. Rouhačka.
  88. Veské kříže.
  89. Luna a hvězdy.
  90. Bradlec.
  91. Prvotiny.
  92. Za mořem.
  93. Dcerka hostinské.
  94. Zámek u moře.
  95. Klášternice.
  96. V hrobce předkův.
  97. Hádání osudu.
  98. Sv. Mikuláš.
  99. Jak byl sv. Peter na dovolené.
  100. Na posvátném Hostýně.
  101. V den všech věrných Dušiček.
  102. Praha v den sv. Petra a Pavla 1875.
  103. Císařskému zrozenci do vínku.
  104. Poslední vyprovození.
  105. Památce Jana Amosa Komenského.
  106. Památce Pavla Josefa Šafaříka.
  107. Památce Karla Havlíčka Borovského.
  108. Na hrob Karlu Vinařičkému.
  109. Chrám národa.
  110. Proslov k otevření divadla v Kopidlně, 18 listop. 1860.
  111. Svornost v národu.
  112. Sbor.
  113. Hrady naše.
  114. Zpěv Čecha.
  115. Hudba Čechů.
  116. České dívky.
  117. Češkám.
  118. Do památníku mladému básníku Krasoslavu Skřivánkovi, příteli svému.
  119. Do památníku slečně Miladě Věnc. Sl – ové.
  120. Na hrobě mladého básníka z jara.
  121. Vzhůru!
  122. Zvon vzkříšení.
  123. Pochod.
  124. Českým dcerám.
  125. Posměváčkům.
  126. Kutnohorská.
  127. Valčík „Sokolů“.
  128. Sen vlasti syna.
  129. Čecha vzor.*)
  130. Pohádka o zakletém princi.
  131. Žena panovnice.
  132. Výtečníkova žena.
  133. Venkovská beseda.
  134. Cesta do ráje.
  135. Strejček Nehoda.
  136. Strážní andělé.
  137. Polní květiny.
  138. Sedlák nebo král?
  139. Srdce ženy.
  140. Kněz a hrabě.
  141. Hlas kletby neproráží nebesa.
  142. Podloudník.
  143. První a poslední obraz.
  144. Štědrý večer zesnulých.
  145. Rozmanitost hubiček.
  146. Kostlivec a jeho žena.
  147. Převržená slánka.
  148. No, no!
  149. Modlitba učitele.
  150. Jan Amos Komenský.
  151. Vzývání Ducha sv. před učitelskou poradou.
  152. Zpěv díků po poradě učitelské.
  153. Při sňatku.
  154. Čtverolist.
  155. Mládí veselé.
  156. Javor.
  157. Pravá modlitba.
  158. Pověz, kde bydlí Pán Bůh můj?
  159. Návrat k matičce.
  160. Sestřička u kolébky bratříčkovy.
  161. Píseň o narození Páně.
  162. Hvězdičky.
  163. Píseň před vyučováním.
  164. Píseň po vyučování.
  165. Doba vánoční.
  166. Jonák z hor.
  167. Modlitbička.
  168. Žáčkové nebeští.
  169. Čeští hoši.
  170. Pilný žáček.
  171. Nedbalý žáček.
  172. Potěšení žáčků.
  173. Pastýřova nedělní píseň.
  174. Země česká.
  175. Boháč žák.
  176. Dobrý hostitel.
  177. Kaplička.
  178. Česká vlast.
  179. Zvoneček.
  180. Příkladná fialka.
  181. Píseň o sirotečkovi.
  182. Jaro a vzkříšení.
  183. Pošetilost pověry.
  184. Kvítky z jara.
  185. Jaro.
  186. Švadlenka.
  187. Chytrý Jiřík.
  188. Motýl.
  189. Ptáčkové v zimě.
  190. Šelma vrabčík.
  191. Kvítek.
  192. Věrný pes.
  193. Ptáček.
  194. Skřivánek.
  195. Stará móda.
  196. Chvála malých.
  197. Za jitra.
  198. Pejsek z podruží.
  199. Strážní anjelé.
  200. Jak Jiřík hledal andělíčka.
  201. Stařeček.
  202. Nejkrásnější stádo.
  203. Pes hrdina.
  204. Štědrý večer.
  205. Kniha bez písma.
  206. Přišla kosa na kámen.
  207. Kuráž.
  208. Synkova láska.
  209. Ošizený ďábel.
  210. Stíhající zvon.
  211. Matčino oko.
  212. Klouček neposeda.
  213. Vdova.
  214. Amen ve skalách.
  215. Píseň chudého.
  216. Upomínka.
  217. Nezvaní hosté.
  218. Zvonek šťastného.
  219. Slepý kůň.
  220. Cikán na severu.
  221. Nad hrobem učitele.