ŽLUTÉ LISTÍ.

Herma Pilbauerová

ŽLUTÉ LISTÍ.
Zahučela v hlavách stromů bílé zimy píseň děsná, servala jim s větví zlato, vmetla v oblak celé hrsti... Holé větve trčí k nebi. Letělo to suché listí jako vyplašení ptáci, jestřába jež peruť děsí... Vyletělo – spadlo k zemi tichým pláčem teskné duše. Byla šeda zem i nebe, běs kdy vichru v stromech řádil, a při zvuku písně žalné zlatem smrti vystlal cesty... Zvonilo to umíráčkem. Šeptalo to mroucí listí věštbu... Vichr v kraj s ní chvátá: „Přijde den – ať dnes či zítra, kdy tě smete peruť času... Co jsi víc, než žluté listí?“ 14