JARNÍ MOTIVY.

Herma Pilbauerová

JARNÍ MOTIVY.
I. I.
Rozléhá se kosů píseň v zeleňoučké přízi jara, jásá drozd, že mladou slastí usmívá se země stará. Snivý soumrak kraje halí, víc a víc ti ptáci pějí... Což ty jejich písně touhy srdci všemi pozachvějí! Padnou k zemi – třpytná rosa, vzlétnou k nebi – hvězda snivá, padnou v srdce – mladá láska; letí v svět – – jen píseň tklivá. A ty čarné zvuky hrají, kde jim jaro cestu značí. Komu srdce v hrudi bije, šťasten – aspoň v písni ptačí. 87 II. II.
Utkalo jaro zemi šat, rouška to na div jemná; zrobil ji spěch a let a chvat, vždyť nechce strom ni keř juž spat, nebe slét’ úsměv v temna. Pupenů mladých stromů sněť, perel jak šňůra plna, nad nimi jásá ptačí svět, rozpučí, věz, co nevidět, pod ledem jako vlna. Tamo juž lístků něžná směs v krajku se luznou splítá, chumáče kvítků, třásní kdes, kočiček bílých shon a ples, všecko se líbá, vítá. Čarovnou tráva měkkou nit po louce vine, luhu, vyláká po ní v slunný třpyt zářivých barev smavý třpyt v rozkošnou květů duhu. Violka nízkým pod keřem vyhlíží s podléštkami, sasanky, lesa hvězdný lem, petrklíč zlatý – kudy jdem’, všude to jaro s námi. 88 Vejdi i v srdce, vejdi tam, jara ty kouzlo vroucí, třeba v něm jeden květ juž sám, jediné písně ozvuk, klam – zbuď je, to srdce mroucí! III. III.
Vltava vln šumným plesem vyrvala se z ledu pout, bujně valí je a hučí, skalou, lesem, městem zvučí, že jde jaro k nám. V sady zeleň život vdechla, hyacintů záhon pln, jen ty stromy ještě v spaní, nechtí květům věřit ani, že jde jaro k nám. Však juž kos jim povídá to, usedá ve větví houšt, zpívá, jásá, touží, volá, nikdo zpěvu neodolá, že jde jaro k nám. Strom až v nitru všecek chví se, rozpučí snad zítra, dnes, vždyť ta čarná píseň jara třeba věčně, věčně stará nese radost nám. 89 Chodci maně zastaví se, hledí v holých větví směs, kos kde zpívá, kos kde jásá, zobáčkem svým zlatým hlásá, že jde jaro k nám. Není krasší melodie nad té první snivý taj, vždyť v ní dřímá kouzlo světa, ráje sen jí k zemi slétá – nese jaro nám. Stokrát v žití kdybys vítal vesny příchod v písni té, zas tě po ní touha schvátí, všechno vítá, všechno zlatí... Přijď, ó jaro, přijď! Chvátáš – radost po žalosti, po noci jak strastné den, tajíš pocel lásky vřelý, touží po něm vesmír celý. Přijď juž, jaro, přijď! 90

Básně v knize Vlčí máky: