POZDNÍ KVĚT.

Herma Pilbauerová

POZDNÍ KVĚT.
Juž podzim svoje chmury stáh’ nad hlavou země mroucí... Háj opuštěn je, v dáli pták – a slza padá v kraj i zrak pro slunce úsměv vroucí. V kraj napad’ stesk – kams odvanut je květ i s písní ptačí... A přece! Viz, sem v okna taj! Tu ještě květem mluví máj, ať třeba jeseň kráčí. To primule se bělá sníh, juž od jara tu dýše, a za květem si spřádá květ; máť za okny svůj celý svět a sní tu šťastně, tiše. Toť obraz mládí. Jásá vždy, ať bouř, ať slunce svítí, má všude píseň, všude ráj, lesk v oku, v srdci štěstí taj – a úsměv pro klam žití. 80