KDOŽ Z TĚCH PTÁ SE?

Herma Pilbauerová

KDOŽ Z TĚCH PTÁ SE?
Jako večer hvězdy zlaté trysknou v snivé dáli nebe, přijdou denně, přijdou jistě vzpomínky a nesou Tebe. Přijdou jako jarem květy v luhy, háje na lučinu, ono vždycky rozdýchá je, třeba vzdorné zimy v stínu. 55 Přijdou jako vlaštovice přes to moře nekonečné, přichvátají jak ty vlny, třeba vlast jich ledy věčné. Přijdou samy, nevolány, třeba duše ukryla se nejhloub v sebe – – přijdou vždycky. Ach, což láska, smí-li, ptá se? Jiskrou padne, požár vznítí, proudy slz ho neuhasí, a ta touha vzpomínkami denně duši zavolá si. Kdybych chtěla tisíckráte zapomenout v žití víru, aby duše prosta touhy zdřímla v objetí si míru: všecko marno. – – Povel květu, aby jarem zůstal spáti, zakaž hvězdám v modru nebe, aby přišly večer pláti! Zakaž družné vlaštovici, aby v hnízdo vrátila se – vzpomínkám pak, aby v duši napadaly!... Kdož z těch ptá se? 56