U LESA.

Herma Pilbauerová

U LESA.
Stráň teskná – do půl žlutá, sirá země, půl tráva chudičká ji kryje spoře – jak úsměv strojený, kdy v srdce hoře – střed cesta pustá – hledá vrchu témě. A zapadá kdes v lesa snech a tichu... Strom ke stromu tam smaragdem se kloní – pruh nebe v dumách jeho taje cloní... A v dáli mraky šeré v trpkém smíchu. 27 „Kam spějí křídla vaše zachmuřená? Snad zrodí blesk, by rozžal temno lesa – či duhou míru slzí proud váš zplesá? – – Kam cesta bloudí v stráni opuštěná?“ *** A mlčí stráň i les i chmurné mraky – hled v nekonečno kams se dívá – dívá – – na cestu žití – – Po ní duše snivá se ubírá – a touží nad oblaky.