ZŘÍCENINA.

Herma Pilbauerová

ZŘÍCENINA.
Nad skalami obrem týčí hrdou postať svoji, o věčnost jak s šedou skalou připravena k boji. Vůkol němě skalní drama věkové tu hrají... Kdy to dílo ruky chabé dnové udolají? Den i noc a rok i léta zřícenina ptá se: „Co to věčnost?“ – Mlčí skála, tiše rozpadá se. 34 Obrů lebky mníš tu zříti, mrtvým okem hledí... Škleb jich mrazem dotýká se. Mlčí, nepovědí. Mlčí vzdorně... Hrad se chmuří, skalám v líc se dívá, vytrvá a zvědět musí, věčnost kde se skrývá. Nepodá se časů zlobě, byť jen stín ho zbýval, ještě ten se vzepne hrdě, jí by v zrak se díval. *** Člověk v boji s všehomírem v ňadru země badá, jak ta troska skály ptá se, věčnost zkad se spřádá. Ducha vzlet a hmoty síla v odvěkém tu boji... a ta věčnost neobsáhlá okovy je pojí. 35