SPÁNEK.

Herma Pilbauerová

SPÁNEK.
Zkad jdeš, ty spánku kouzlo tajuplné, kde’s zrozeno? Snad nebe hvězdná sídla v svět vyslala tě daleký, v svět dálný, by dala sílu k životu tvá křídla těm – žít kdo musí?! Svět krásný, smavý v zlatě svého slunce, v svých moří hymnu, v kouzlu písně ptačí, ve pralesů svých taji, v lučin jasu!... Však přijde žal, a zda to všecko stačí těm, žít kdo musí? Ty slétáš, sne, kdy není v širém světě, co uspalo by těžkou bolest v duši; v tvé měkké náruči vše zmlká, tichne, van perutí tvých žalu osten zkruší těm – žít kdo musí. 31 Ó, spánku sladký! Boha dar jsi velký! On z ráje vyhnaným, kdy v bědách mřeli, vdech’ na víčka tě zemdlená pln lásky. On vdech’ tě v noc, by usnuly v ní žely těch, žít kdo musí.