S VĚTREM.

Herma Pilbauerová

S VĚTREM.
Letí vítr korunami... Zprvu jenom šepotají, potom šumí, hučí, bouří – – jako v pláči umlkají – – tichnou zcela. Jako ve snu jen se větev k větvi kloní. A v tu tiš? Aj! píseň zvoní, z pohádky co léta zbyla. Strnad hvízdá, poslyš chvíli! – – A juž zas ten vítr kvílí, zase zmítá korunami v modru nebe – zas to hučí. Slouchám tiše, jak to srdce s vichrem pláče, s vichrem zvučí. Tichne bor – a srdce bije, vichr žití klidu nedá. – Zda kdy najde, co tu hledá? Zda mu sladká píseň štěstí zazvoní kdys v ztichlou bouři, jak těm lesům, co v nich snilo! Třeba kratičká jen píseň, po níž v touze teskně bilo? 82