CHVÍLE.

Herma Pilbauerová

CHVÍLE.
Zřím Tě vždycky jenom chvíli – slzy zrak mi zakalily – Krátce jen, co večer snivý slunce zlatí přízrak tklivý. Znáš ty chvíle? Zřím Tě vždycky jen tak málo, jak by ve snu se mi zdálo, jen co zlíbá slunce zlato vločku sněhu. – Vzpomeň na to! Znáš ty chvíle? 44 Zřím Tě vždycky jen tak krátce, jako pravdu ve pohádce, sever jako úsměv jara, v němž to teplem žití hárá... Znáš ty chvíle? Každá z nich to hvězda bílá, dnů mých slunce, kouzlo, síla, vždyť mi celou duši vzaly, v štěstí sen ji zkolébaly. Znáš ty chvíle? A pak – v snách já vídám Tebe, moje žití, moje nebe! – Vím, i jaro jen na chvíli k blažené se zemi schýlí... Znáš ty chvíle!