KLID.

Herma Pilbauerová

KLID.
Šla jsem hledat, vísko milá, k tobě klid, chtělo srdce o svém štěstí aspoň snít. Nadýchat se lesů vůně, zlíbat květ, co jim lučiny se směje svěží ret. Slouchat písní pod oblaky srdce ston, aby ztichl v jejich kouzlu jako zvon. V tvoje chaty u potůčku krok můj spěl, aby pod jich krovy umlk’ duše žel. „Dej mi v srdce jednu píseň jásavou, jeden květ, co bují v luhu v duši mou.“ 70 Šepce vánek: „Zmlkne píseň, zvadne květ. Zavři srdce! Roztoužený zmlkne ret.“ Ke hřbitovu maně bloudí zvlhlý zrak... A přec – i v těch jeho lípách zpívá pták... Nedáš-li ty, vísko milá, štěstí třpyt, dopřej srdci, dopřej aspoň – zapomnít! 71