LIST.

Herma Pilbauerová

LIST.
Tys psal mi. Něco málo slov za celou velkou lásku mou... I za ně díky Tobě! Vždyť svět dá též jen malý rov za životem pout dalekou, a klid je přec – jen v hrobě. Jak miluji Tě, nevíš sám, to cítím, hled kdy zadívá se v list – v něm nic a všecko. Věz, u Tebe jen duši mám, ať nechceš ji – je věčně Tvá... Sním o štěstí jak děcko. Jak drahý talisman Tvůj list mne doprovodí žití snem – kéž jdu jím tiše, klidně! Však poznáš, vím, můj duch tím jist, že v lásce jenom šťastni jdem’. A vzpomeneš si vlídně [41] na prostý, chudý luční květ, jenž rozkvet’ kdysi cestou Tvou, žil po Tobě jen v touze... Mníš: „Takých na sta zrodil svět, co po nich těm, kdo mimo jdou?“ – Snad – Tvůj byl onen pouze.