NA MOSTĚ.

Herma Pilbauerová

NA MOSTĚ.
Víš, kdy to bylo, duše nejdražší? Juž píseň kosů slétla větví v směs, a pěnkav krátký popěvek zněl kdes, mladičkou zelení se jaro smálo a Vltavinu píseň rozdýchalo – – – my zřeli se – jen na krátko. Ó, divná žití pohádko! Ty slunce moje! Víš, kdy to bylo, duše nejdražší? Juž z kukly pupenů chtěl vzlétnout list, jak motýl naděje, svou silou jist, juž teplý dech nes’ krajem políbení a všecko dlouhé setřásalo snění. – Do duše mé Tvůj pohled pad’, jak pozdrav jara v luh i sad, Ty žití moje! 46 Víš, kdy to bylo, duše nejdražší? Šla vesna smavá, samý jas a květ, juž kolikátá – co můj celý svět jen u Tebe a při Tobě a v Tobě – i ve slzách i smavé žití době. A šuměl proud a zpíval pták, jen Tebe zřel můj toužný zrak, Ty moje všecko!