Vstup.

Jaroslav Vrchlický

Vstup.
Tak vedle Smrti spěje Žití, jak noc vždy kráčí v stopách dnu, jak bouř a vánek skrze kvítí, jak skutek vedle snu. Jdou často ruku v ruce spolu, že s obtíží lze rozeznat tu v radosti, tam zase v bolu jich obou vzdušný šat. Jsou jako růže květ a blínu by vzrost na keři jediném, stín v záři to a záře v stínu – v nich s resignací jdem. A věru ani ještě v hrobě se nevyjasní jejich báj, neb Smrt i Život nesem v sobě, jsmeť sami jejich taj. [7]