Noční hovor.

Noční hovor.
Všichni mrtví rozmlouvají v hrobě se svými sousedy. Talmud.
– Na místo hlavy mám jen kámen, krev dávno v srdci ustydla, bez citu hruď i svazy ramen a jen mne bolí chodidla. – Já místo údů mám jen skály, v těch cítím ledný, mrazný chlad, jen v srdci, v srdci, tam to pálí, to doutná a žhne posavad. – Já cítím měkkost trupelnatou, kde pomyslím si, na těle, a dvojici jen očí vzňatou zřím zářit z toho popele. 150 – Já výhost dal juž každé muce, jsem bez sporů a bez války a jen mé ruce, jen ty ruce se natahují do dálky! – Vy šťastní! Já však celý žiju, vše slyším kol a všecko vím, k dnu hrobu přibit kol tmu piju a nevýslovnou bázeň jím. – To přejde též, já zvolna cítím, jak tuhne vše a vybledá, juž budu balvan mezi kvítím,kvítím jak vedle tělo souseda. – Já zcela spal, však v nové dumy mne probudil váš rozhovor; – Já nemluvil... to vítr šumí, ó dnes tak ostře fičí s hor! – Já chtěl bych usnout pro vždy, krátce ve spánku vskutku hrobovém... – Mně nevýslovně v nitru sladce, když milenci jdou hřbitovem. 151 – Cha, cha, za zdí se za ní honí, svět jako včera je i dnes... – Ó necítíte, jak sem voní skrz hustou hlínu modrý bez? 152