Co víc?

Jaroslav Vrchlický

Co víc?
To temně hnědé zlato vlasů, ty oči plny hvězdných jasů, ten hluboký alt hlasu; Tenten dlouhých prstů útvar bílý, šíj, která liliililií se chýlí, ten vzdušný kročej víly; Tata ňadra tichá spjata těsně, ten pohled, vlídný pozdrav Vesně, ten smích zvonící plesně: Já věru nevím, co to bylo, co gracií se na mne lilo, co tak mne okouzlilo? Zda v sobě každá vnada tichá, zda celek, v němž se každá smíchá, tím božským kouzlem dýchá? 61 Já listy zřel, květ v lesku pláti a já se musel na plod ptáti; blah, komu bude zráti! Však blažší, pouze komu svítí, kdo s čistou myslí může jíti kol takového kvítí! 62