Moje geranium.

Jaroslav Vrchlický

Moje geranium.
Moje geranium v hustých listů cloně rudým květem jako srdce v lásce hoří. Zázračné to květy, motýl se jim koří, včela s mouchou v bzučném oblétá je honě. Co však jsou ty květy, nestarám se o ně! Svítí dnes a planou purpurovou zoří, zítra svadnou, bez nich zbude na záhoně moje geranium. Ale v hustých listech zbude vůně tichá jako duše sama nevýslovně sladká, rovna lásce, kterou miluje jen matka, z mroucích mezi prsty třených listů dýchá. Tak pro květ své lásky srdce nezavzdychá, byla doba jeho ohnivá, ať krátká, jen když vůně zbyla! – Ženo, tys má pýcha, moje geranium! 77