Bolestné sloky.

Jaroslav Vrchlický

Bolestné sloky.
Co platno milovat a plamen v srdci živit, byť zžehnout měl tvé nitro na popel; přec jednou uhasne a v sled se budeš divit, proč takou milostí jsi zahořel! A nepochopíš víc, že k vůli bílé ruce a ňadru plnému a nožce víl jsi dny své v samotě a hořké ztrávil muce a mladost svou jsi otrávil. Pak sobě namluvíš, že přec to byla duše, co válo celou její postavou, že tys byl titanem na vrata ráje buše v boj vyzývaje sudbu mlhavou, Žeže v půtce rekovité, hodné všech sil mužemuže, jsi jako vojín v čestném poli pad, a zatím byly to jen papírové růže nad svůdnou vlnou podezřelých vnad. 106 A jsi-li upřímným, ty pronikneš i za to... Však ještě na illusí hřbitovu bys znova prodal se za cetky ty i bláto, bys dal se zašlapati poznovu! 107