Daleko.

Jaroslav Vrchlický

Daleko.
Když byl jsem hoch a v snění jsem se hroužil, tutu, co jsem chtěl, po čem jsem práh a toužil, vše bylo v budoucnosti daleko! Teď plachtou plnou se juž v přístav chýlím, a co bych rád a za čím duší pílím, je zase v minulosti daleko! A tuším, hrob až nade mnou se sklene, ty krásné idealy nedosněné kdes budou u věčnosti daleko! Couv pohár štěstí, dřív než jsem se napil, prch motýl lásky, nežli jsem ho lapil, snět, zlatý plod, jež hostí, – daleko! Jen práce zbyla, pevný maják v žití, ta do vln, do tmy svítí, svítí, svítí s olbřimů nezdolností daleko! 113