Ranní procházka.

Ranní procházka.
Konečně! Volný jsemjsem, pryč z města ruchu, jak sobě oddechnu ve volném vzduchu! Z rána jsem dříve vstal než sekáč s kosou, nivou se k lesu bral sperlenou rosou. A juž mne přivítal starý hvozd dumný. Jaké to hlaholy, jaký ples šumný! Bože, ty zázraky světla a stínu! na hlohu, na břízebříze, na planém kmínu! 91 Kukačku z blízka slyš, doupnáka z dáli, jahodím kvete dol, diviznou skály! Ukrytý olším zdroj šumí a zpívá, motýlů a much roj v zlatý vzduch splývá. Náhle krok zastaven travou je hebkou, u cesty mrtvý hoch s rozbitou lebkou. Střelil se do spánkuspánku, v krvi tu leží; potřísněn mechu kol koberec svěží. Bože můj, co jej as přimělo k tomu? Leží tu, jakby spal ve stínu stromů. Kdyby jen nebylo té díry v hlavě a těch rtů zmodralých, té krve v trávě, 92 Řeklřekl bys, on je živ, zdřímnul jen tady; vždyť je tak spanilý, vždyť je tak mladý! Zatím vše okolo v slunci se leskne i ústí vražedné té zbraně bleskné. Skály žhnou v polibcích světla a jasu, v štěstí bys věřil rád, jak věříš v krásu. Šumí zdroj, zpívá pták, v nach plá houšť šerá, hvozd hučí z hluboka dnes jako včera... 93