Metempsychosa.

Jaroslav Vrchlický

Metempsychosa.
Ó chtěl bych v duše jiném tvaru cikadou na haluzi sedět, a zpívat, zpívat v plném žáru – však hlavní: Chtěl bych o tom vědět! A orlem chtěl bych k slunci lítnout a v jeho zlaté světlo hledět, cíp clony taje v zobák chytnout, vše proniknout – však o tom vědět! Nést v kapce úkoj žíznivému, na dívčích ňadrech růží sedět a kamenem být chodci mdlému, kde spočine – však o tom vědět! Když mudrc pravdě ve tvář hledne, naň v slově pergamenu hledět, když matka z děcka závoj zvedne, být její prs – však o tom vědět! 19 O nepřehledné moře zjevů, jak pavouk v síti musím sedět, jen tušit v snaze, v lásce, zpěvu; tak mnoho chtít a málo vědět! A smrt až zamkne moje oči, jen tmám a tmám a tmám v zrak hledět, jak blabuň v tůň když nazpět skočískočí, a nevědět, zda budu vědět! 20