Sirena.

Jaroslav Vrchlický

Sirena.
Ty, stále měnící se mému zraku a stále zpívající píseň svůdnou, ty stokrát kleta drahou žití bludnou na skalisky zle ohroženém vraku; Aa stokrát žehnána a bez rozpaku zas líbaná, ku které krví rudnou těch stopy, jimž jsi dojmů a snů studnou, ty Cherube s Medusy rysem v zraku: Čím dál se chýlí v konec žití dráha, tím více muky skytáš a míň blaha, čím zlatý vlas tvůj míň dračí spár kryje: Tím víc poznává duše roztoužená: ty nejsi sláva, nejsi ani žena, jich silnější jsi – neb tys poesie! 121