Ballada o Životu a Smrti.

Ballada o Životu a Smrti.
Též jednou svoji balladu chci pět, jak mi ji Život, jak mi Smrt ji kreslí, neb k oběma jak na rozkvětlou snět včel chumáč, všecky sny moje se snesly, tu touhy perutí, tam dumy vesly. Tu děcka úsměvem, tam písní ptáka mne Život vábí, vzněcuje a láká, jek piju v slunci, v rose, v květné řase, nechť v zápětí hned jemu stín se smráká, ples náhle taje v slzí vodopádě, rtem nadšeným můj refrain ozývá se: BuďBuď, Žití, zdrávo ve své luzné vnadě, buďbuď, SmrtiSmrti, zdráva ve své přísné kráse! Ó závratný to a vířivý rej, jímž atom s hvězdné říše letí k zemi; on Život sám, ač sotva stihneš jej, se nese světla i vln peřejemi, 165 tu plá, tam dýchá, porami vře všemi; aeony letí v různé změně tvarů, tu v květnou pýř, tam v hvězdný prysk, tam v páru, tu v ňadrech dívčích, tu v slavičím hlase, tam chvěje se a jásá ve rozmaru a neví, co jest změnou v tvarů řadě, že Smrtí zvem v svém jazyku a čase. – BuďBuď, ŽitíŽití, zdrávo ve své luzné vnadě, buďbuď, smrtismrti, zdráva ve své přísné kráse! Při pohárech, v nichž zlatá réva plá, při průvodech, v nichž vrou a hlučí davy, na honbách, v jizdách, vlas kde větrem vlávlá, a v objetích, kde vedle sebe hlavy rtem lačným pijí rozkoš z retů lávy; ve věncích trofejí, ve thyrsech hodů, na klínu Cerery, jenž plný plodů, být jedním sadem Hesperidek zdá se, jdou ruku v ruce vždy a v chorovodu jak blíženci, již pouze Fata vládě urvali žezlo v Kosmu hodokvase. – Buď zdrávozdrávo, ŽitíŽití, ve své luzné vnadě, buďbuď, SmrtiSmrti, zdráva ve své přísné kráse! Z nich každý hrozný jest jen o sobě, však v objetí jsou jednou harmonií. 166 On znovu klíčí vždycky na hrobě a ona poslední jest melodií, kde v úbytku sil se juž cíle míjí to drama všeho! Oba vedle sebe jsou jako s nocí den a s Hérou Hebe, tkáň celá zjevů, v které vždy a zase vše zhlíží sebe jako mne i tebe, ve klidu, třpytu, v stínu, v bouří vádě, vře, dýchá, hýří, jásá, usmívá se: Buď zdrávozdrávo, ŽitíŽití, ve své luzné vnadě, buďbuď, SmrtiSmrti, zdráva ve své přísné kráse! Zle smýšlel s lidstvem, hlubokou kdo strž vrh mezi obě, odkud začlo drama všech sporů, snah a zmatků o přítrž, ta honba za úspěchem smutně známá; být přestal život pestré panorama, kde vystřídá se pouze zjevů řada, by nové ustoupila. Věčně mladá je v hvězdě příroda i v sedmikráse, plod svatý je, když zraje i když padá. Tak vesmírem jdou svorně pohromadě, tak volám stopen v obou zlatém jase: Buď zdrávozdrávo, ŽitíŽití, ve své luzné vnadě, buďbuď, SmrtiSmrti, zdráva ve své přísné kráse! 167 OBSAH.
Vstup.
Duše všeho. Pantoum ranní11 Touha13 Jitro na horách16 Metempsychosa19 Před deštěm21 Illuse23 Bývalému básníkovi24 Pantoum polední27 Klid přírody29 Mythologické sloky v jeseni31 Cestou od Čertovy stěny33 Lesem35 Měsíci37 Pantoum noční40 Světlušce42 Když dílo tvé jest dokonáno46 Božská duše48 Magnificat50
[169] Několik stránek věčného románu. Litanie lásky55 Jahody57 Píseň60 Co víc?61 Píseň63 Madrigal64 Píseň66 Madrigal67 Píseň68 Kameje69 Píseň70 Genre71 Smutné sloky73 Prostá kytka75 Moje geranium77 Causerie o astrách78
Dvě písně pro mou dceru. Jarní85 Podzimní87
Skvrny na slunci. Ranní procházka91 Stará loutna94 Dvě básně96 Večerní pantoum98 Modřín100 Pavouci102 Zarůstá, divočí104 Bolestné sloky106 Západ108 Pegasu na pečetítku110 [170] Daleko!113 Dolorosa114 Dvojí život115 Nebeské krajiny117 Hrdé sloky120 Sirena121 Nemoh domů122 Co platno125 Divadlo světa127 Resignace129 Castrum130 Otevřené okno133
Motivy legendární. Klasy Rutiny137 Málomocní139 Leda141 Narciss142 Skřínka Pandořina144 Pygmalion145 Osudy146 Noční hovor150 Blánické zvony153 Legenda Chuchelská156
Epilog. Ballada o Životu a Smrti165
[171] OPRAVA. Na str. 114. verš 8. jež krví horkou místo hordou.
E: jj + sf; 2004 [172]