Pavouci.

Jaroslav Vrchlický

Pavouci.
Ti tkalci malí v luhu i háji přízi svou tkají a v ní zem halí. Jdeš jako v báji v poli i v lese, všady se třese síť, v které hrají. Kde jen list hne se, síť ta se blýští i na strništi, v rozkvětlém vřese. V pavučin tříšti zem se juž stápí; k nám v této kápi zima jde příští. Srdce! jež trápí život bez ceny, hleď, rozmar ženy, 102 zoufalství drápy, to moře změny, zmarem jež dýše, tvá snaha výše, tvůj kvil a steny, v etheru říše tvůj povzlet ryzí, smích, dnes ti cizí, ples, puklá číše: Vše to je přízí, v kterou tě halí z blízka i dáli, až svět ti zmizí, ti tkalci malí –, usneš v ní tiše! 103