JAK SE ČASY MĚNÍ!

JAK SE ČASY MĚNÍ!
Velká Revoluce krve žádala, hlavu pomazanou Deo gratiasgratias, pod nůž guillotiny sklonil bouřný čas, vytryskl květ krve, k zemi padala... Za ní jiné spadly jako stromu plod, zem přijala děsná tato semena, marseillaisu pěla luza šílená – smrt stírala s čela studený si pot. Jak se časy mění, jak se mění svět! Svobody květ vzácný z rudé krve vstal, spolek mocných zase v zem jej zašlapal – jiná revoluce přišla za sto let. Stalo se to v chladné zemi severní, kde ni slunce žhavé, ani hroznů kvas krev nebouří v žilách; lid tam zvedl hlas, poddaní list psali králi nevěrní: „Vaše Veličenstvo, píšem Vám ten list, že jste nedodržel, nač jste přisahal, že Vás propouštíme, že náš nejste král... Jinak buďte, prosím, naší úcty jist...“ 8.–9. XI. 1905.
29