MAKEDONIE.

MAKEDONIE.
Vardar plyne skalinami, od Rylu se řítí Struma – na balvanech nad vodami sedá zkrvavená duma. Sedá v mlhách nad jezery, sedá v chatě pobořené, pláče pro bulharské dcery, pro panenství zhanobené. Sedá k dědin spáleništi, v němž se Štěstí v krvi válí, zří, jak vrahů zbraň se blyští od požáru ještě z dáli. K zabitému hospodáři, k mrtvé jeho ženě sedá, jejíž ňadro v ohně záři nemluvněte ručka hledá. Do hor prchá od té hrůzy, v lesní pustiny se hrouží – všude, kam se šine v chůzi, nad kořistí supi krouží. A kde nezří čerstvé krve, vybělené vidí kosti – 82 jak je dnes, že bylo prve, dí ta mluva minulosti. Prchá ještě výše k Rylu, sedá k ohně záři rudé – zří tam povstaleckou sílu snít, že jednou jinak bude! S nimi v příští dobu patří: podél Vardaru a Strumy dvojím proudem táhnou bratří, nesou volnost v smutné rumy. Podali si posléz ruce, nesou žalných dějů konec: kde dřív jenom zmíral v muce, žíti bude Makedonec!... 23. XI. 1912.
83