PŘÍBOJE.

Jan Rokyta

PŘÍBOJE.
Život lidstva jako moře připadá mi: jitrem skvěje se a večer krvácí, plný změn jest obraz zdánlivě tak známý, vlna přichází a zas se navrací. Věk se vzbudil strojů, páry, elektřiny, západ vlnu poslal mladý na východ, aby budila tam opozdilé syny, ducha západu by podala jim plod... Vlna šla a za ní jiných příboj valný trvalo to celé, dlouhé století – vlny tichly, kde se východ ztrácel dálný, jak by mizely kdes v temnu zásvětí... Teď se příboj vrací v stonásobné síle, vlna vlnu stíhá, letí na západ – než se nadějete, převalí se míle, jako šelma může všecko rozsápat... 10. XI. 1905.
34