MÉMU LIDU.

Jan Rokyta

MÉMU LIDU.
Má národ jako člověk svědomí – a jsou-li dbalí jeho hlasu, nic na světě jich nezlomí, ni nejstrašnější bouře času. Tvým svědomím, můj lide, pochodeň je Hus, jest Komenský, nit v labyrintu světa, jest Karel, alpský Prometheus tvůj, jsou božích bojovníků zástupy a pevných trpitelů za svobodu mysli: těch světlo poháněj tvé srdce v klus, nit jejich tebe voď, kde stezek bludiště se splétá, kde oni stáli, neoblomně stůj, dbej, zděděný meč pravdy ať se neztupí, i v utrpení buď jak oni duchem nezávislý – a dojdeš cíle šťastných národů. Nuž, ve vítězství pevnou víru, kam svědomí tě volá, k pochodu dál za hvězdou, jež plá ti ve vesmíru! 16. I. 1918.
132