MATKA JUGOVIĆŮ.

MATKA JUGOVIĆŮ.
Jako mocný vítr Srbskem letí zavolání vojska do zbraně: Potřebuje Srbsko vašich dětí, matky, dejte mu je oddaně! Jako svatý vítr hlas ten vniká do měst, dědin, paláců i chat – každý v sobě cítí bojovníka, kam vlast volá, všecky nese chvat. Jak by vítr věků letěl od Kosova v dnešní Srbsko z dálky staletí – všecko v boj se chystá beze slova, Markův duch vstal ze tmy zakletí..zakletí... Kráčí matka, synů pět jde před ní, její sokoli to stateční; v potu tváři pracují v den všední – dnes je pro všecky den sváteční. Sen má vyplnit se mnohých rodů, přišel boje posledního den – kdo by nešel v zápas za svobodu, jména srbského jest nehoden.... Kráčí matka věkem nahrbená, kolem ní jsou její sokoli – 71 vede matka syny, slabá žena, chovala je, aby padli na poli... – Jednoho si můžeš, matko stará, by tě živil, doma zůstavit. – – Ó, mně pro vše stejně srdce hárá, stejný ke všem pod hrudí mou cit. Všecky v bolesti jsem porodila, všecky odkojila krví svou. Jednoho však zbýt-li má mně síla, ať je nejmladší mně oporou. – Oj, matičko, jak mám zůstat v chatě, když mám sílu, abych nesl zbraň; budeme se všichni bíti za tě, tebe, matko, Bůh nám doma chraň! – Nuže, jděte všichni, děti moje, kde car Lazar padl v sivou zem – snad se vrátíte mi zase z boje, Srb až nazván bude vítězem. A když dva, tři, čtyři padnou v poli, aspoň jeden snad se vrátí k nám – a když také toho koule skolí, už ten život nějak dokonám. Budu slzou rosit chudou hrudu, slzou zlaté zrno zalívat – 72 když nám Srbům slunce vzejde, budu na vás, sokolové, vzpomínat... 8. XII. 1912.
73