NÁVRAT LEGIÍ.

Jan Rokyta

NÁVRAT LEGIÍ.
V svět vyhnali nás do čtyř stran, my krváceli za tyrany a stávali se hodem vran, co domov zůstal bez obrany... Však náhle slyšeli jsme hlas, jenž volal z uplynulých věků tak ze hlubin, jak v dávný čas když mluvíval Bůh ke člověku. Hněv husitů v něm z dálky hřměl, jak bouř když táhne nade střechy – pláč Jednoty v něm tiše zněl a vyháněných Bratří vzdechy. I šli jsme hned, kam volání nás vyzývalo zašlých rodů – hor do cizích a do plání v boj velký šli jsme za svobodu. A cítili jsme, našich řad že počet dávné stíny množí, nás vítězit i umírat že učí bojovníci boží... My s nimi v boj šli – po boji teď s nimi vracíme se domů. 170 Vlast naše rány zahojí a přitulí nás v stínu stromů. Kdys otroci, teď vítězi se vracíme v kraj sladce známý – duch Bratří z dálných pomezí se po staletích vrací s námi. 14. X. 1919.
171