ZÁHADY ZLA.

František Leubner

ZÁHADY ZLA.
CÉSARE BORGIA: Můj vzácný sok, syn neblahé to matky! Mně hrdě ční, kam jdu, cest na závadu. Máš dýky od brusu? Mls klamných sladů? Kvas, květy, loutny smích – A Hádu jatky..jatky... KAT MICHELE CORELLA: Jsem sobě záhadou, vně dvořan hladký. Nůž, smyčku ovládám i skřipec, kládu, i s rukou holou k vraždě dráždím svádu, – mám snivý sonett rád i konfekt sladký. TRAVIČ SEBASTIANO PINZON Z CREMONY: Co nemám, chci – blud zálib to vždy vratký. Ač květy miluji, zlo páši hadů, jed bílý míchám v manny sladkou zradu, mně bzukot včely však již vede v zmatky. CÉSARE BORGIA: Krev, ženy, zlato, vládu, umění a slávu, děs nebe, údiv pekla, chvějnou úctu země muž nutí k úsluhám. Jen chtěj – jsi v právu! KAT: Proč plním popudy i ku zločinům zjevným? TRAVIČ: Hlas výtky tlumený co v opak váhá ve mně – CÉSARE BORGIA: Jen ku zla cílům vždy jde vůle krokem pevným. 237