HUMBERT LE ROMANS,

František Leubner

HUMBERT LE ROMANS, přijav svátost posledního pomazání.
Tak dlouho na živu jen meškám tady, než úkol naplním, co Bůh mi svěřil. l dále život kdybych touhou měřil, vždy štěpy týmiž své bych zdobil sady. Mrou stromy též. Ty bez vesny a vnady, ty, letní den se bouří kvapnou šeřil, schnou ony pomalu – blesk neudeřil – vše vhod a včas. Ne, nelkej na úklady! Ký výklad jiný v děs tu běd a zrady, kdy za běl květů strom se jíním sčeřil? Vše nutno: Blesk tam onam klín by vpeřil, neb niva od únav zas lehla lady. Jsa hotov, jdu. Dnům příštím nepotřebný, jdu ku světlu z dní tápajících bludu: tam zjevení, zde stín jen klamů šklebný. Nah do života, bez vůle a viny, živ v úzkostech a pochybách a trudu, zpět v modlitbách, kam tajů zovou kyny. Ens entium, i tam v Tvé dlani budu! 296